jasiok_older_projects

Tyto tři snímky jsem nasnímal v rozmezí tří let. Jejich základem jsou diapozitivy a byly vyfotografovány fotoaparátem Pentagon six, na kterém jsem měl širokoúhlý objektiv Flektogon f50. Fotografoval jsem z ruky bez stativu a z bezprostřední vzdálenosti od skla. Prvním z nich byly ony židle, které jsem objevil v zámeckém parku v Karviné. To místo se jmenovalo Modrý pavilón, ale s odstupem času se mohu i plést, a byla to jakási cukrárna či bar. Chronologicky druhým v pořadí bylo ono počmárané sklo obohacené červeným flekem vpravo. Což byla plechová rudá hvězda k oslavě jakéhosi komunistického výročí, které bylo v Havířově tímto způsobem připomínáno. To bílé auto se tam ocitlo celkem nechtěně, ale myslím, že tam dokonale patří. Posledním snímkem je Průhled přes drátěné sklo, kterého jsem si všiml, když jsem vycházel z domu, kde bydlel můj dlouholetý kamarád. Trojice se jmenuje Průhledy, a i když jsem se snažil, už žádný podobný snímek, abych byl s ním alespoň trochu spokojený, jsem neudělal.

Dvojice snímků vznikla v rozmezí dvou let. Oba obrazy jsou složeny ze dvou rozdílných diapozitivů. V roce 1986 jsem je přenesl na stálobarevný fotografický papír Cibachrome ve velikosti 30x40cm. Na prvém je detail oprýskané lavičky proložený barevnou mozaikou z jednoho havířovského domu. Snímek Srdce, to je snad první práce sprejera, kterou jsem kdy viděl. Byla vyvedena na umělém mramorovém obkladu jedné restaurace a je doplněna detailem letní louky. Diptych má symbolizovat jednotu srdce a rozumu.

S průhledy skrze sklo jsem skončil. Prostě žádný vhodný jsem už neobjevil. Ale nabízela se spousta dalších motivů. Tahal jsem Pentagon six, a už tehdy jsem úpěl pod jeho vahou. Nosil jsem v brašně dvě těla této středoformátové zrcadlovky, širokáč plus nějaký ten expozimetr. Dohromady to vážilo jako středně velký ingot od Mitalu. Soudruzi v NDR to udělali opravdu bytelně. V jednom P-sixu byl diapozitiv, ve druhém pak černobílý film. Po letech jsem se pokusil o návrat k formátu 6x6cm, ale zhýčkán různými hliníkovými slitinami a zrazen již mírně opotřebovanou kostrou, jsem od tohoto romantického rozhodnutí briskně upustil.

Prométheus, ano tak jsem si představoval Prométhea. Chystá se Diovi zcizit oheň a zdá se, že je připraven na vše, co ho může na jeho misi potkat. Tech-nicky se jedná se o „sendvič“ dvou diapozitivů. A jeho základem je socha chlapce v havířovském městském parku.

Na konci osmdesátých let jsem zakoupil fotoaparát Mamya Press 23 a ze čtverce se pustil do formátu 6x9cm, do formátu tak širokého či vysokého. Jisté je, že jsem na rameni začal tahat stativ. Foťák mi konečně přestal v zimě zamrzat a optické kvality skel z kapitalistické ciziny Made in Japan byly vynikající. Sice je práce s touto téměř technickou kamerou pomalejší, občas jsem také fotil na plech, anebo vytvářel neplánované dvojexpozice. Drobnou nevýhodou bylo, že se musím naučit koukat na svět vzhůru nohama, ale po stranově obráceném čtverci z Pentagonu six, to byla zajimavá změna. Vydal jsem se do krajiny a projezdil kus Česka. Na ten „Požár“ jsem narazil kdesi v Jeseníkách. Ještě si pamatuji na to listopadové počasí; občas se ve vzduchu objevila sněhová vločka, pofukoval ledový vítr a k tomu křovisku to bylo tak tři sta či čtyři sta metrů od silnice. A „Strom“ jsem objevil v "podhradí" hukvaldského hradu.

Má první větší zkušenost s formátem kinofilmu. K focení amatérského tanečního souboru v havířovském domě kultury už ani nevím, jak jsem se dostal. Možná, že jsem je někde viděl a pak je oslovil, nebo mi dal někdo typ. Už ani nevím. Je to dávno. Tehdy jsem si na to vypůjčil východoněmeckou Praktiku s objektivem snad Tamron 24-40. Rozsah zoomu si pamatuji, ale za značku bych ruce do ohně nedal. Každopádně byl to objektiv, který mi vyhovoval. Vadou na kráse mu bylo, že když ho člověk jen trochu natočil do světla, tak jako by na něm antireflexní vrstvy ani neexistovaly.

Projekt Sídliště Dubina. Pomníček tzv. rozvinutému socialismu; úpadek režimu v ČSSR, kterému zvonila hrana. Snímky vznikly během několika dnů, i když stav této části města trval po celá léta. Když jsem s focením skončil, měl jsem silný pocit, že už tam nemám co dělat. Mým problémem bylo, že jsem na inkriminované Dubině bydlel. A člověk si zvykne na vše, chybí mu odstup a srovnání. Určitě dnes bych se tam s foťákem vyřádil daleko víc.

Projekt Hustířany - Velikonoce v Hustířanech. Chlapi s karabáči, ženské s tácky plných tekutých pochutin. Vše v dokonalém souladu. Každý ví, co se od něho čeká. V Hustířanech se každým rokem sejde parta chlapů a berou to barák od baráku. Ti méně stateční konzumují alkohol ob jedno stavení, ti více odvážní či nezkušení jsou v tomto ohledu zásadoví. Tradice prochází věky, jen kulisy se mění.

Fotografický soubor "Lidé Ostravy a jiné fotografie" jsem fotografoval přes sedm let. Převážná část snímků vznikla v ostravských ulicích a na ostravských náměstích. Některé pak při Dnech NATO v Mošnově u Ostravy. Kniha by měla být zařazená do knižní distribuce v roce 2021.