vladislav jasiok,photography
fine art prints
commercial photo
documentary photo
archiv
literatura
site map
contact
studiofotografika
Znamení slunovratu
sbírka nesentimentální poezie
©Vladislav Jasiok

Jednotlivé texty, které jsem zařadil do sbírky, vznikaly postupně během 27 let. Vážně jsem poezii začal psát někdy po návratu z vojny, když jsem si přečet v časopisu jednu básničku

od L. Novomeského. Neznal jsem ho a v té době ani netušil, jak si vysoko stojí v komunistické nomenklatuře. Ten jeden textík byl úžasný. Nepamatuji si ani název, ale těch pár lyrických veršů stálo za to. Každopádně nejsem poeta úderník a píši z vnitřní potřeby, a ne z potřeby zaplňovat prázdný papír. Myslím si, že v této poezii se odráží stav světa, ve kterém vznikala.

Znamení slunovratu

Hledání pevného bodu

Za okny

Letní déšť

Čas plyne

Tam v Praze

Letní dny

Podzimní

Srpnová

Podvečer

21. srpen 1989

Báťuška čas

Sněhulák

Ostrava

Větrolamy

Mosty

Být pomlouván

Tupost

Futurum

Advent

Co mám

Je těžké

Na předletní obloze

vystávají z mraků

Apoštolové souhvězdí

kteří na nás přátelsky pomrkávají

Vykukují z mraků

Familiérní apoštolové letního slunovratu

Kteří se vracejí

a přicházejí

Jeden po druhém

Jako den po dni

Jako kapka po kapce

Jako láska po lásce

Jako něco

co přichází pro ty dole

a pro neustálý aplaus

se stále opakuje

Tam v manéži vyvrácených hlav

kam stačí jen šáhnout

Do té černé sloje

Kde parazit měsíc

Ten pasák

Ten plavajzník

Ten nažehlený vexlák

s vámi slunce vyvexluje

A odnést si stříbro

A odnést zlato

A nechat jen tmu

kádrovanou

Institucí beznaděje

Na počest prvého září

postavil sis uprostřed vajglů

na chodníku pomník

a teď máváš praporem

slepeným z okamžiků svých odvrácených tváří

jež nikdo neviděl víc

než jako řadu bodů

na displeji snů

            /tváříš se jako bůh/

A kdo vlastně jsi

Člověče

ty našeptavači

vlastních šeptaných přání

že neslyšíš tu kapku vody

v cisterně kerosenu svých ideálů

A kam jdeš

a kolik skeletů brázdí stopy

tvých formalinových oceánů

zapuštěných hluboko v podsvětí

pilířů

počatých v extázi prvopočátku

A co jsi

že plodíš další a další pilíře

s pupeční šňůrou

v copánku

Znamení slunovratu

Hledání pevného bodu

Za okny

Za okny matnými

jako jsou kalné vody

tam s kšticí ztopořenou k nebesům

pochodují snad všechny stromy

A paže mají nad hlavou

co se vším souhlasí

Podobají se žebrákům

a my jedeme

v skupinovém autobusu

A jakýsi adolescent

v tom monotónním hluku

připomíná, že i on se miluje

a lopatkami svých ňader

drhne o držadlo až praská do základů

Tam na tyči mezi stehny

co připomíná ruku

Za okny matnými

jako jsou kalné vody

tam s kšticí ztopořenou k nebesům

Stojí snad všechny stromy

Letní déšť

Letní déšť odkapává si z nebe

a mraky mají úsměv

nasycené krávy

Té, co kráčí si s vemenem nízko u země

a rohy má v nedohlednu

a kapičky padají a zmírají

na poruchu rovnováhy

Ty kapky jsou vlažné

mají své touhy

Tak jako duše

Ta těžiště připomínající svou substancí

nenasytné houby

Ty, kterými se drhne nebe

a čistí pisoáry

Čas plyne

Tam v Praze

Za okny matnými

jako jsou kalné vody

tam s kšticí ztopořenou k nebesům

pochodují snad všechny stromy

A paže mají nad hlavou

co se vším souhlasí

Podobají se žebrákům

a my jedeme

v skupinovém autobusu

A jakýsi adolescent

v tom monotónním hluku

připomíná, že i on se miluje

a lopatkami svých ňader

drhne o držadlo až praská do základů

Tam na tyči mezi stehny

co připomíná ruku

Za okny matnými

jako jsou kalné vody

tam s kšticí ztopořenou k nebesům

Stojí snad všechny stromy

Letní dny

to jsou zarudlé trupy lodí

katastrof

takhle po poledni

a také bouře na rozbouřeném

nočním moři

co mají své místo v kalendáři

jako majáky

a jiná potměšilá stavení

A za nocí pak svítí tmou

šeptajíce si s vraky

a s nafouklými břichy

a poklopci zdymadel

včerejších mořeplavců

Letní dny jsou plné žen

jež odhalují se ve svých pokladech

jak souostroví tajemná

jak šumy v lasturách

a škeble v křídovém moři

jež otevírají se s němou oddaností

proudům vody

s koleny vysoko u nebe

a s očima slepce

Letní dny jsou baculatá bříška

plná škeblí, démantů a hvězdného

prachu a tajemství

a navigačních světel

potulných hvězdopravců

Tam v Praze na orloji

pochodují svatí

Kupředu levá!

a dva kroky

A ručičky jim hrozí do nebe

že ten houf zfetovaných svatých

propadne svou vlastní duší

do díry bezedné

Tam v Praze na obloze

pochodují svatí

Kupředu levá

Za tři marky

V kalíšku červené hlinky

hřeší slunce náruživě

Veřejně a beze studu

prokvétá i do mlhy

Obcuje s vrbou

když vplétá se jí do koruny

A pak

stoupá jako rudý býk

Zpěněný

S kopyty ostrými

 jak mečounů harpuny

Podzimní

Letní dny

Srpnová

Čas bludných dýmek

dolétá s časem rudých vín

co od léta

filtrované řásněmi mraků

padalo s létacím kamením

z oblasti souhvězdí ryb

a od léta odpluje

jak odplout má

Tiše a pokorně

do skrytých prostorů

co prázdné jsou

je září

čas bludných dýmek

co dýmí za šera

Podvečer

21. srpen 1989

Báťuška čas

V ulicích protáhly se stíny

a jako souřadnice smuteční vrby

sklonily svou hlavu

a slunce jako kolek na občance

mrklo na bílou brázdu

co tu nechalo na pospas větru

pár vzduchoplavbychtivých

a jako smutný podivín

spáchalo sebevraždu

Ostrava

Větrolamy

A už zase éterem létají flastry

polopravd a houfují se v davy

ukazujíce svá pohlaví

na výstavních budovách

jak metály na nebeské báni

a už zase létají flastry polopravd

a tváří se zarputile

jak píchlé duše

jako prázdná torza konzerv od guláše

jak ožralý portýr

zkyslým vínem

a už zase nám lžou

a tváří se ušlechtile

jako slepý před zrcadlem

zrcadlové síně

Báťuška čas

to je ten, co zapaluje svíce

a pak je zháší jednu po druhé

jako mrak zimní oblohu

a na ní létavice

Báťuška čas

to je hodokvas

co podobá se kocovině

Rodinný flám končící v piksli

označené štítkem

Sněhulák

V širém poli

sněhulák stojí

a rudé rty špulí

a černé knoflíky se vypínají

na jeho hrudi

Je třístupňový

Je raketou

připravenou k vystřelení

A nikdo neví

je-li to on či ona

Nebo, že by!

A pak přišlo jaro

a roztály sněhy

A ztratil se i On či ona

A ti, co šli kolem

jen mávli rukou:

Co s ním

vždyť byl teplý

Tolik kurev

co proteklo zde ústy

to by nespočítal ani Pepek Vyskoč

to očko

co chcíplo

průvanem, co protahoval

za klíčovou dírkou

A kolik tuzexových ksichtů

si šlape dál

asfalt v obecné péči

a ti, co právě nekradou

honí ty, co neměli to štěstí:

mít frčku a pendrek u pasu

či kolt agenta tajného

tajného rozhlasu

A když stavělo se:

stavěly se pyramidy

/plné vápna, cementu a písku/

Ty, co řadily se na sídlištích

plných faraónů

Kam chlapi chodí na panáky

a pak říkávají:

My, ze svých daní

utlučem svět

umělými ledvinami

A zas po Ostravě

táhne smutek

/severovýchodní vítr vane/

To v krematoriu místo inženýra

pálí hornického učně

Bitva vzplála na šachovém poli

Padají šrapnely a pumy

a prví padlí

Tak kupujte stromy!

Kupujte dokud planou v krvi!

Dokud nás nerozdělí

perforované větrolamy

Mosty

Být pomlouván

Tupost

Když se tupost zašklebí

je to jakoby se odlepil

plakát na rohu

jakoby z billboardů

v hospodě za stolem

ukáplo něčí svědomí

Podávají se ruce

a rozlévá víno

A někdo pije ocet

A někdo zas božskou manu

A někdo podal ruku

v slizkém prezervativu

Je to napalm, co s kůží svlékáš

Rveš to zdrhovadlo

zakleslé v klíně

Abys pomluvám

těm, co prý tak líně plovou

V obloze tamtěch

co chodí kolem

V jejich sklenicích

kde se soukromě bouří

dušičky a duše jejich moří

Zazubil

Dal pusu a pac

A způsobně si umyl nohy

v smradlavé té louži

K zlosti těch

co chrochtají láskou

když bahnem se dusíš

S plynovou maskou

bezbranný

Futurum

Co mám

Advent

Fábory vlají

mávají křídly

jak vanutí

co zve k hrám

Davy střečků

slintají

a Dante

má protekci

peklo

nebe

ráj

A Bůh

tančí

a mrtví

zavřeli krám

Je dvou tisící

rok po Kristu

Kam tě duše dám?

Hodinky odtikávají

jako když z kapek krve odpouštějí duše

a je cítit

že ubývá jim síla

A letiště jsou němá

To prý odkudsi z nebe

přiletěla mana

A ono se ozvalo

jen trapné šplouchnutí duše

půlnočního sebevraha

A pak je slyšet

už jen čumily

Ty černé anděly

Ty pasáky v chlévu duší

co souloží otevírají své konzervy

Jako svá břicha

Jako sáčky z umělé hmoty

a startují se vozy

a zalévají kříže

a kovají hřeby

A jdou filmy

co mají prázdné duše

A čeká se

Čeká

příchod nového mesiáše

A fronta je dlouhá

jak hodinový hotel

Mám rotující nehybnost

co do hloubky času se noří

Mám chodidla v hloubce mozku

V té citlivé řece šumivé pěny

s křídly jak větrnými mlýny

s křídly z monolitu

s křídly na náhon od slunečního větru

co chvíli vane

a chvíli kvílí